Je skoro jaro, dává se do deště.

Ještě tu voní jasmínový čaj.

Pomalu sklízím , co jsem zasela

a myslím, že mám zlomené srdce.

Proto nezamykám dveře. 

Do sebe schoulená, bez lásky jsem bosá.

A zima mi jezdí prstem po zádech.

Je skoro jaro ! Lámou se ledy.

Pomalu chápu. Nelze jenom chtít.

Proto nezamykám duši.

A ptáci si pípnou cosi o hnízdech.

Něco je za duší ? Co tak touží ven ?

Je světlo v temnotách ? Chvěji se,

kdykoliv slyším, že někdo jde.

A proto nezamykám srdce.

Nerozumím. Tajemství lásky, cti a sobectví !

Kam jdeš, kam směřuješ, kam odcházíš ?

Křišťálové mlčení Prázdnoty se třpytí v mně.

Je skoro jaro. Jsem to já, kdo ví a mlčí.

A proto tu sedím – Nehybná.